Trochu úvodu...
...loni se nám jakožto firmě podařilo úspěšně rozjet implementaci Axapty v Lotyšském Caparolu a dle plánu mělo následovat Rusko.
Na Ruském Caparolu pracuji už asi od března tohoto roku, no a teď nastala chvíle dlouho očekávaná - meeting přímo na místě.
I zajásal Jiřík, že se podívá do země, kde dnes znamená zítra (nebo pozítří? předevčírem? no, to je fuk) :)
Vidouc tuto příležitost k návštěvě Ruska, přidali se ke mně i kolegové Vlastík (majitel firmy) a Václav (ředitel firmy).
Program byl takový, že v pondělí přiletíme do Moskvy, tam se já sejdu s kolegy z Německa (z mateřské firmy Caparolu - DAW) a pojedu s nimi do Tveru,
zatímco kolegové V&V zůstanou v Moskvě. Práce byla naplánována do čtvrtka a ve čtvrtek odpoledne jsem se měl rozloučit s německými kolegy a s těmi
českými pokračovat do Sankt Peterburgu. Nebudu napínat, vše se stalo tak, jak bylo plánováno.
V pondělí jsem se tedy na letišti v Moskvě rozloučil s českými kolegy a přivítal se s těmi německými. Po cca hodině čekání si nás vyzvedl Sergej
a frčeli jsme z Moskvy do Tveru. To je město cca 150 km severně od Moskvy s cca 0,5 mil. obyvatel a je to také město, kde sídlí výrobní závod Caparolu.
Cesta to byla náročná, protože jsme jeli +- v jedné dlouhé zácpě a protože jsme jedním autem jeli v 5 lidech.
Dorazili jsme na místo a hned se pustili do práce.
Hned jsem si užil první humornou story - byli jsme se podívat ve výrobě, avšak potřeboval jsem chvilku telefonovat a šel jsem tedy z haly ven. Když jsem se vrátil do haly, kolegové nikde. Inu což, toulat jak pes se tam nebudu, tak jsem šel na kus řeči do kanceláře... ...nooo, krutě jsem oprašoval znalosti
ruštiny, které jsem stihl pochytat kdysi před 19 lety za ten jeden rok, kdy jsme na základce ruštinu měli :) Ale bavil jsem se jak já, tak i ruští
kolegové :) Nakonec přišla jedna milá dívčina, která umí perfektně německy, takže nám už překládala. Kolegové se po chvíli vyskytli sami :)
V práci byly ještě nějaké zajímavosti - zaujal mne areál (dříve nějaká veliká fabrika na plasty/laminát). Areál vypadá zčásti opuštěně, zčásti
jsou v něm firmy. Celý je hlídaný jakýmisi borci v maskáčích, kteří se tváří dost přísně :)
Byli jsme se podívat také na střeše haly Caparolu - okouknout anténu na WiFi. Původní anténa je jakási 5metrová tyč ukotvená ke střeše. Když fouká
vítr, tyč se rozhoupe a vypadává signál. Nová anténa tedy je na přilehlém komíně, který se nehoupe... ...ale do půl roku má být zbourán :)
Pracovali jsme asi do 22h a poté šli na výbornou večeři - boršč, řecký salát, steak, pivo, vodka :)
Návrat na hotel kolem 1h ráno, úpadek do komatu.
Druhý den byl vcelku podobný, práce od rána do večera, večer zase večeře, zase vynikající - pivo, okrožka (studená polévka dělaná z kvasu), řecký salát,
baklažán, šašlik, vodka. Šašlik vyzdvihuji, fakt vynikající!
Středa opět pracovní, večer jsme nešli na večeři, ale šel jsem si koupit lístek na vlak. Armen Vardanyan (kolega z DE) se nabídl, že půjde se mnou
a pomůže mi lístek koupit. Já vůl si říkal, že na co, že to přece dám sám... ...starou belu bych dal sám :) Na nádraží jsme přišli asi v 22h, kouknul
jsem na fronty - u každého okýnka asi 15-20 lidí. Inu říkám si, to je tak na 20 minut. Leda hovno! Ve frontě jsme stáli hodinu a třičtvrtě! Koupit
si lístek na vlak, to není jen tak prdel - jednak se kupuje místenka na konkrétní vlak a místo (takže každý dumá, kdy a kam chce vlastně jet a potom
ještě, kde chce/nechce sedět/ležet). Když jsem se dostal na řadu, byl už bohužel vyprodán ten vlak, kterým jsem chtěl jet. No co se dalo dělat, vzal
jsem jiný, dřívější. Pak návrat na hotel, zase asi v půl jedný.
Ve čtvrtek opět práce, ale jen do 15h, pak jsem se nechal hodit na nádraží. Jeli se mnou ruští kolegové Sergej a Anna, doprovodili mě na nástupiště
a koupili mi i nějaké jídlo a pídlo na cestu - fakt zlatí!
Vlak přifrčel, já nastoupil a málem my vypadla huba z pantu - to jsem fakt nečekal. Sedačky cca jako v letadle v business class, akorát místa na nohy
asi tak ještě o půl metru víc. Vagón pěknej, čistej, s velkoplošnou televizí a se stewardkou. Dojezd do Sankt Peterburgu na minutu přesně. Fakt síla!
Koukněte na fotky, další pokračování bude až z Petrohradu...
V Petrohradě jsem se opět shledal s kolegy V&V a frčeli jsme na hotel. Z hotelu do víru velkoměsta a že když je pěkné počasí, tak že zkusíme i
projížďku lodí po řece Něvě - v noci se otevírají sklápěcí mosty. Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Každý jsme se vyzbrojili pivkem na dlouhou plavbu
a v půl jedné jsme vyráželi vstříc dobrodružství. Projížďka byla fakt pěkná, noční Petrohrad je krásně osvětlený. Když jsem tak viděl ostatní pasažéry,
říkal jsem si, že jsme naše zásoby alkoholu (to jedno pivko + ještě jedna vodka na palubě) asi dost poddimenzovali. Nu což, aspoň jsme neměli problém
vyjít a sejít schody :)))
Petrohrad je dost na severu, takže v noci tu není úplná tma, jen takové silnější šero a na horizontu je vidět, že slunce není moc hluboko. Po projížďce
lodí jsme se na pokoj dostali asi ve 3, následně úpadek do komatu :)
V pátek jsme se rozhodli vyrazit další lodí do Petrodvorce - letního sídla cara Petra. Petrodvorec je asi 30 km od Petrohradu, na pobřeží baltského moře.
Cesta lodí byla dost zajímavá - loď byla jakási raketa, která dokud stála, byla normálně trupem ve vodě, ale jak se rozjela, tak se přizvedla a klouzala
po hladině jen na jakýchsi lyžích, s celým trupem nad hladinou. Takto ta potvora jela prý 60 km/h. Na vodě celkem síla.
Petrodvorec je fakt nádherný. Od přístaviště se jde podél kanálu dlouhou alejí a před samotným sídlem je fontána s fakt monumentálním zdobením.
Mazec byl, když jsme si chtěli koupit vstupenky na prohlídku carova sídla. Nejprve jsme se postavili do cca 25metrové fronty, ale Václav se zkusil podívat
dovnitř, kam ta fronta vlastně vede. Za chvilku na nás mával, že máme jít dovnitř - rusové stojí ve frontě a cizinci jdou rovnou dovnitř. No, ale rusové
taky platí 100 Rublů (1 RUB = cca 0,64 CZK) a cizinci asi 500 :) Ale prohlídka za to stála, sídlo je fakt obrovské a nádherné, každá místnost jinak zdobená.
Večer jsme se vrátili do Petrohradu a pokračovali v nějaké večerní prohlídce. Návrat pochopitelně zas nějak po půlnoci a aby se nám eventuelně neudělalo
nevolno po šašliku k večeři, tak jsme vypili Vlastíkovu vodku :)
V sobotu ráno jsme se probudili asi až v 10:10, přičemž snídaně byly do 10:30. Takže jen velmi rychlá kultivace a frrr na snídani, abychom ji vůbec stihli :)
Dnes jsme se trochu rozdělili - já a Vlastík jsme chtěli vidět Auroru, Václav se tomu zuby nehty bránil. Tudíž my jsme šli na Auroru a Václav kamsi
na trh.
Cestou k Auroře jsme to vzali přes Petropavlovskou pevnost (kasárna už od založení Petrohradu). Tam jsme přišli úplně na čas - koukáme, co blbne takový
dav lidí - všichni koukají kamsi na konec nádvoří, skoro každej mává foťákem. Aha, oni tam stojí dva vojáci u dvou kanonů a asi se bude střílet. No jo,
ono je za minutu poledne, tak se k obědu asi střílí. A taky že jo. Teda byla to řacha, jakou jsem nečekal. Taky dobrý!
Potom jsme už pěškobusem pokračovali k Auroře. Docela jsem očekával, jaký tam zase bude vstupný, ale ejhle - vůbec žádný. Taková je to asi národní
památka, že si ji každý má mít možnost vychutnat. Musím uznat, že Aurora je fakt nádherně udržovaná. Co jsem ale třeba nevěděl, že byla postavena, krátce
sloužila, Lenin si z ní vysřelil na Zimní palác, ale když to během války začalo vypadat špatně, tak ji sami rusové potopili, aby se nedostala do rukou nepřátelům. Potom ji zase vylovili a dodnes kotví v Petrohradě.
Po prohlídce Aurory jsme vyrazili metrem k Ermitáži (sídlí v Zimním paláci). Fronta tu byla relativně rozumná, takže už po 15 minutách jsme byli u kasy.
Vstupné pochopitelně opět rozdílné pro místní a zahraniční, nicméně ani těch 350 Rublů mi nepřišlo jako moc.
Sbírky umění jsou tu fakt ohromné. Bohužel nejsem žádný znalec umění, takže mě zaujalo jen něco a něco už tolik ne :) Zaujala mě však architektura
skoro každé místnosti - zase ohromující, krásné a každá místnost v jiném duchu.
Zajímavý pocit taky byl, mít možnost se přímo zblízka koukat na díla těch největších mistrů - Leonardo, Rembrandt, Picasso, Tizian, ...
Po dlouhé prohlídce nám vyschlo v krku a tudíž jsme si ještě před odchodem v místní kavárně dali po pivku. Mezitím venku začalo pršet, tudíž se i nad
nějakým večerním programem stahovala mračna. No nic, vyrazili jsme tedy na večeři to hospody "Tolstij Frajer". To byla moc příjemná hospůdka
s příjemným menu - k večeři jsem si dal Uchu (polévka z několika druhů ryb - vynikající!) a lososí steak. Po večeři následovalo dopití vodky na pokoji
a dobrou noc :)
V neděli ráno proběhl poslední výlet do Petrohradu a nějaké ty nákupy (matrjoška, vodka a především Neználek v originále!). S Vlastíkem jsme šli ještě
na projížďku menší lodí po kanálech, Václav se věnoval více výletu a nakupování. Potom už fakt jen odjezd na letiště...
...teda letiště, to je teprve masakr. Vejde se do haly a tam není nic než dloooooooooooouhá fronta kamsi dovnitř - hmmm, bezpečnostní kontrola. No,
čekali jsme čekali, stavěli z kufrů vozovou hradbu proti nájezdu německých důchodců, kteří měli snahy se do fronty připojit kdesi v polovině a po 3/4
hodině jsme konečně prošli kontrolou. Druhá fronta byla na odbavení zavazadel, ale ta byla jen taková menší, rekreační :) Třetí fronta, taktéž pouze mírná, byla na pasovou kontrolu. Další fronta v krámě na vodku, ale to se nepočítá :) Čtvrtá fronta byla bezpečnostní kontrola před vstupem do letadla.
Tam nás dokonce vyhnali i z bot, ale byl jsem z toho tak zblblej, že jsem zapomněl, že mám v batohu flašku dobrý vody. Čekal jsem nějakou scénu, ale prd,
na flašku jsem si vzpomněl až v Praze :) Po téhle kontrole jsme se dostali do poslední předodletové místnosti - to byl takovej kumbálek, kde se potom tísnilo všech asi 150 lidí, kteří měli tím letadlem letět. No humus. Poslední fronta tedy byla před nástupem do letadla, to už jsem měl nervy totálně
v řiti.
Naštěstí v letadle byla moc krásná letuška a pohled na ní mi náladu spravil :) No a pak už jen návrat z letiště domů, doma fofrem pac a pusu, popadnout auto a honem rychle do Brna na CEC...