Po našem prvním vystoupení v CEC (viz Druhý závod CEC 2007) jsme byli natěšení jak prvničky na nějaký další závod. Bohužel pro letošek jsme se včas
přihlásili pouze na onen květnový závod a tak jsme další pokus očekávali až v roce příštím...
...nějak se to však seběhlo a jednoho krásného dne jsem se na CEC diskuzi dočetl, že tým 47 do posledních dvou závodů nenastoupí a že tato volná místa
přenechá případným zájemcům. No, co budu povídat, zájem jsme měli okamžitě - já psal Traxovi mail, maRRio pro sicher rovnou volal Ríšovi. Takže druhý
den mi Trax psal, že někdo byl rychlejší - naštěstí ten rychlejší byl maRRio :D
Po jarním závodě jsme si s maRRiem říkali, že bysme to mohli odjet ve dvou, ať si pořádně sjedem. Pak zvítězil rozum a maRRio přizval ještě třetího
člena - Jardu. U toho jsem se celkem pobavil, když se mi potom telefonicky hlásil - nejdřív jsem si myslel, že se mi hlásí někdo další na závod v
autoslalomu, který jsem pořádal, takže jsem se ho ptal, s jakým autem jede. To byl tedy zas trošku vyjevenej on. Pak se to vysvětlilo, jen Jarda
nevěděl, kterou Ducati na závod nakonec použije. Inu napsal jsem tam 748, čas na rozmyšlení má až do závodu :)
Logistiku celé akce jsme vymysleli tak, že já pojedu Espacem a povezu obě motorky (mojí a maRRiovo) a maRRio pojede Octávkou a poveze zbylý materiál
nářadí, oblečení atd. Jak jsme řekli, tak jsme udělali a v 18:45 v neděli jsme stáli před bránou Masarykova okruhu v Brně. "Už" v 19:45
(plán byl v 19:00) nás vedení okruhu vpustilo do areálu, takže jsme se nastěhovali do boxu, já na cebru přelepil blinkry, vylepil čísla a šlo se páchat
nějakej večerní program.
Pokud bysme vůbec nezávodili, tak už jen ten večerní program by asi stál za to - udělali jsme jakési cikánské ležení společně s RPL Teamem - 97.
To znamenalo dlooouhej karavan, a asi 5 aut, 2 grily, které jely prakticky permanentně a asi 12 okolosedících lidí požírajících maso z grilu a popíjejících
pochutiny z ledničky... ...jo a pochopitelně řešících taktiku na zítřek :)
Někdy asi kolem desáté nám dorazil i Jarda, povídal, že přijede s větším autem... ...skutečně, za dvě minuty před námi brumlal rallyový servisní
náklaďák :)
Složili jsme tedy i Jardovu Ducati (to byla celkem sranda - vytahnout ji holýma rukama z náklaďáku z výšky cca 1m40 na zem :) ) a pokračovali v zábavě
a v plánování taktiky asi až do půl jedné.
Ráno jsem se jen rozkoukal a utíkal do boxu shodit z cbr kola, abych byl v pneuservisu první na přezutí (no jo, kdybych nechtěl jezdit ještě v pátek
před závodem, tak jsem mohl mít přezuto už z ČB). To se podařilo, měl jsem tedy i přezuto, nafasovaný transpondér, přejímka na motorkách byla už z
večera, takže jsem se mohl jít v klidu nasnídat.
To už se ale blížila devátá hodina a začátek tréninků. Takže do těch vyrazil jako první Jarda. Jak jezdil, ani pořádně nevím, protože jsem snídal.
Pak vyrazil maRRio. Jak jezdil, ani pořádně nevím, protože jsem si jel natankovat :)
Pak jsem vyrazil já a jezdilo se mi velmi příjemně. Hned jsem si posunul svůj osobák (2:41 - jo, tlemte se, holt mně jde všecko trochu pomalejc) a těšil
se na závod.
Poslední trénink si na střídačku dali Jarda a maRRio. Já ani nevím, co jsem dělal - možná jel opětovně tankovat :)
Od 11:30 byla kvalifikace a tu jsme nechali vesele na Jardovi, neb ten z nás jezdí výrazně nejrychleji. Zajel krásný čas 2:27.553, což stačilo na
52. místo na roštu (to bych se posral - čas, kterej asi v životě nezajedu a stačí to na 12. místo od konce) :) Vzhledem k tomu, že jsme byli takto
v pozadí, jsme se dohodli, že si start vyzkouším já.
No, posledních pár minut před startem jsem začal býti trošku streslý a před odmávnutím do zahřívacího kola jsem byl vyklepanej jak startka. Napětí před
odmávnutím by se dalo krájet a takový ticho, jaký v tuhle chvíli vládlo, na tom okruhu nebývá snad ani o půlnoci v prosinci. Ale po odmávnutí už to šlo -
doběhnout k cbr, nadlábnout a frčet. Skrumáže na startu jsem se celkem bál, ale bylo to OK - jako standardní odpolední zácpa v ČB :)
Ostrý start už jsem neprožíval tolik jako ten do zaváděcího kola, bylo to skoro to samý. Po startu a po prvních 3 zatáčkách jsem zaujal pozici na konci
a hnal celé startovní pole před sebou. Po pár kolech mě začali dojíždět ti největší rychlíci. Usoudil jsem, že pro příště nejsem ten ideální tip
pro start - kroužil jsem si tam tak nějak osamoceně, tu a tam okolo mě jen někdo prolít. Během prvních 40 minut jsme dvakrát kroužili za safety carem,
takže jsem měl čas trošku orazit a udělat pár vopiček na fotografy. Po těch 40 minutách jsem prchnul vystřídat a na trať se vydal maRRio.
Ten kroužil standardně dobře, akorát si mával o střídání trošku dřív, než podle plánu - jeho gumy byly v koncích, takže se je rozhodl vyměnit, zatímco
bude kroužit Jarda. Ten kroužil přímo kurevsky dobře (tedy alespoň na naše poměry). Pak ale nějak nebyl vidět a za chvilku za mnou na pitlane přiletěl
maRRio a mával na mě transpondérem. No, na otázky nebyl čas, takže fofrem se doobléct, hupnout na cbr (ještě ne úplně zahřáté) a vyrazit.
Po chvíli kroužení už na mě naší skvostnou cedulí (to jsme minule ještě neměli) mával z pitlane maRRio, natěšenej na svou další jízdu. Takže jsem příkazu
uposlechl a vyrazil opět maRRio. Mezitím jsem u Jardy zjišťoval, co se stalo - jakejsi podivnej kus železa mu přetrhl řetěz a prorazil díru do motoru :(
Odhad takový, že železo leželo na trati, chytlo se gumy a ta ho vyhodila do řetězu. Prostě svinská smůla. Chudák Jardovo Ducati.
Tím pádem bylo jasno, že do další jízdy Jarda už nenastoupí. Takže na další střídání jsem opět šel já. Po půlhodině jsem toho ale měl tak akorát a na
poslední půlhodinku nastoupil maRRio a závod nám v pohodě dojel.
Potom následovalo balení z boxů, vrácení klíčů, vyhlášení vítězů a opětovná konzumace masa v našem cikánském ležení :) Tam jsme vydrželi asi do osmi,
kdy se měl vyklidit paddock. Pak už jen tradá domů, vyložit motorky a jít chrnět. To se mi moc nedařilo, protože jsem si v lebce přehrával zážitky
a nemohl dospat rána, kdy se mrknu na internet na laptimes. Když jsem na ně kouknul, byl jsem na sebe nasrán - nejlepší čas, co se mi podařil, byl ten
tréninkový. Ale mám pár vytipovaných pár bodů, které mě brzdí, takže doufám, že příští rok budou obnovené volné jízdy a budu mít čas na tom zapracovat
dřív než na dalším CEC, kterého se doufám zúčastníme.
Video hýýýýr!
Za fotky moc děkuju Peťovi Sz. a Pavlovi Jandovi!